darovat
[darovat]
(1. j. daruji, daruju, 3. j. daruje, 3. mn. darují, darujou, rozk. daruj, čin. daroval, trp. darován, podst. jm. darování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
1. (kdo daruje co {komu; kam; za něj. účelem}; koho4 {komu; kam})
dát, dávat někomu něco darem, bez náhrady, zprav. jako projev pozornosti, náklonnosti, při zvláštní příležitosti ap. syn. věnovat:
darovat dívce zásnubní prsten
darovat peníze na dobročinné účely
Na Valentýna muži darují řezané květiny.
Firma darovala škole počítače.
Daruji štěňátka do dobrých rukou.
2. (kdo daruje co {komu})
poskytnout, poskytovat (zprav. bez odměny nebo jen za úhradu nákladů) krev, orgán ap. pro využití v lékařství:
darovat krev / kostní dřeň / orgány
Chodím darovat krevní plazmu.
Před čtyřmi lety darovala ledvinu své dceři.
podst. jm. Darovat vajíčka nebo sperma konkrétnímu páru není možné, darování je anonymní.
3. profesní mluva: sport (kdo daruje co komu)
umožnit soupeři snadno něco získat, zprav. svým špatným výkonem:
darovat soupeři gól
Hráči nepředvedli dobrý výkon a darovali nováčkovi tři body.
Po řadě nevynucených chyb daroval protihráči celý set.
Domácí darovali Hodonínu šanci vyrovnat.
4. (kdo daruje co komu)
(z nadřazeného postavení)
poskytnout někomu mimořádnou výhodu jako projev velkomyslnosti:
Bohové darovali králi nesmrtelnost.
Císař daroval gladiátorovi milost.
Rybář daruje chycené rybě svobodu. pustí ji zpět do vody
◊ darovat (někomu) život
1. zplodit, porodit dítě, mládě
2. zrušit trest smrti udělením milosti, omilostnit někoho • zachránit někoho před zabitím, nechat někoho žít
3. zachránit někomu život nezištným činem
◊ nic někomu nedarovat
neusnadnit někomu situaci, nepomoct mu, nebýt k němu shovívavý
◊ to / něco někomu nedarovat
někomu se za něco pomstít, nestrpět mu to
přídavné jméno → i darovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[darovat]
(1. j. daruji, daruju, 3. j. daruje, 3. mn. darují, darujou, rozk. daruj, čin. daroval, trp. darován, podst. jm. darování)
sloveso dokonavé i nedokonavé
1. (kdo daruje co {komu; kam; za něj. účelem}; koho4 {komu; kam})
dát, dávat někomu něco darem, bez náhrady, zprav. jako projev pozornosti, náklonnosti, při zvláštní příležitosti ap. syn. věnovat:
darovat dívce zásnubní prsten
darovat peníze na dobročinné účely
Na Valentýna muži darují řezané květiny.
Firma darovala škole počítače.
Daruji štěňátka do dobrých rukou.
2. (kdo daruje co {komu})
poskytnout, poskytovat (zprav. bez odměny nebo jen za úhradu nákladů) krev, orgán ap. pro využití v lékařství:
darovat krev / kostní dřeň / orgány
Chodím darovat krevní plazmu.
Před čtyřmi lety darovala ledvinu své dceři.
podst. jm. Darovat vajíčka nebo sperma konkrétnímu páru není možné, darování je anonymní.
3. profesní mluva: sport (kdo daruje co komu)
umožnit soupeři snadno něco získat, zprav. svým špatným výkonem:
darovat soupeři gól
Hráči nepředvedli dobrý výkon a darovali nováčkovi tři body.
Po řadě nevynucených chyb daroval protihráči celý set.
Domácí darovali Hodonínu šanci vyrovnat.
4. (kdo daruje co komu)
(z nadřazeného postavení)
poskytnout někomu mimořádnou výhodu jako projev velkomyslnosti:
Bohové darovali králi nesmrtelnost.
Císař daroval gladiátorovi milost.
Rybář daruje chycené rybě svobodu. pustí ji zpět do vody
◊ darovat (někomu) život
1. zplodit, porodit dítě, mládě
2. zrušit trest smrti udělením milosti, omilostnit někoho • zachránit někoho před zabitím, nechat někoho žít
3. zachránit někomu život nezištným činem
◊ nic někomu nedarovat
neusnadnit někomu situaci, nepomoct mu, nebýt k němu shovívavý
◊ to / něco někomu nedarovat
někomu se za něco pomstít, nestrpět mu to
přídavné jméno → i darovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)